Snaha dohnat inovace Applu v mobilních platformách nebo udržet krok s Facebookem v sociálních sítích takový dojem může budit snad jedině pokud jste vysloveným odpůrcem zmíněných konkurenčních značek. Project Glass by to mohl změnit. Má to samozřejmě několik háčků.

První háček snad nejlépe kontrastuje právě s Applem, tedy společností, která je proslulá svým tajnůstkářstvím a následným momentem překvapení. Pamatujete ještě jaké překvapení to bylo, když Steve Jobs představil iPhone? V tomto směru působí Project Glass přinejmenším rozpačitě.

Kolik už jsme viděli "studií budocnosti" v podobě futuristických videí? Kolik takových konceptů se dočkalo realizace ze strany jejich autorů? Ehm, diplomaticky řečeno, ne mnoho. Jako by nás tak Google jen chtěl utvrdil, že opravdu JE novým Microsoftem. Pamatujete si například tohle video? To už je ale panečku let...

Na serveru Quora si můžete přečíst poměrně skeptický příspěvek od člověka, který tvrdí, že na projektu pracuje. Přestože by měly být v prodeji ještě do konce tohoto roku, k něčemu reálnému mají údajně tyto augmented reality brýle ještě poměrně daleko. Těžko tedy říct, zda se Sergey ukázal s něčím víc, než s pouhými obroučkami ;-)

Druhý háček krásně parodicky ztvárnil Jonathan McIntosh (že by i příjmení autora bylo součástí této parodie?). Vzal totiž původní video, pomocí kterého Google své brýle s rozšířenou realitou dostal mezi lidi. Jen jej doplnil o jednu maličkost, která v tomto konceptu chyběla. Doplnil brýle o důležitou vlastnost. Jde o způsob, jak tuto hračku zpeněžit. Pokud se totiž podíváme na obchodní modely, které společnost Google s úspěchem používá, najdeme jeden jediný - kontextovou reklamu. Je to skvělý obchodní model, problém je v tom, že je opravdu jediný.

Clay Christensen, profesor z Harvardu tomu říká inovátorovo dilema. Řešením jak z této pasti uniknout podle Christensena spočívá ve vytvoření separátní firmy ve firmě. Tato firma ve firmě musí mít svoji nezávislost a neměla by se bát zabít dojnou krávu svého hospodáře. Pokud je právě tohle nová role Sergeye Brina, potom bod pro Google. Každopádně bude zajímavé budoucnost společnosti Google sledovat. A teď už se vrhněte na ten úžasný McIntoshův remix, ve kterém původní video obohatil reálnými reklamami z vyhledávání Google.

Předně, milion je zřejmě aktuální rekord v počtu komentářů u jednoho příspěvku na Facebooku. Majitelkou tohoto rekordního příspěvku kupodivu není žádná celebrita s milionem fanoušků nebo followerů, ale "obyčejná americká žena", Cathy Matthews ze Sakramenta.  Její kamarádka tento dosažený úspěch navrhnula k zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. A teď ten háček.

Milion komentářů ke svému příspěvku vytvořila sama Matthewsová za pomoci svých 107 facebookových přátel. Nejednalo se ovšem o tak docela o plnohodnotné komentáře, vlákno je plné výkřiků "go" a podobně. Napsat tak v průměru přes 9 000(!) komentářů nečinil členům této partičky žádný problém.

"Jakmile se dostanete do rytmu, jede to jako po másle", sdělila Matthewsová kanálu Fox40. Můžete se do toho s chutí pustit. Pokud ale na Facebooku děláte marketing, budete si ty komentáře muset zasloužit. To vyžaduje... o tom možná někdy příště.

Přestože vize teleportování lidí ještě zdaleka nebyly naplněny, potvrdilo se, že aktuální stav technologií - speciálně sociálních médií a mobilních platforem - nadále úspěšně nahlodává totalitní systémy (vysvětlím později).

V post-industriální éře prostě setkání dalajlámy a Tutu nezabráníte tak, že jednoduše uzavřete ten nejstarší kanál pro distribuci myšlenek, tedy běžný pohyb lidí. Poslové mírových myšlenek se v tomto případě, jak už jistě víte, prostě setkali přes hangout na sociální síti Google+ (kde má dalajláma také oficiální profil dalajlámy na Google+). Použili tedy službu, která umožňuje jednotlivcům doslova během minuty zorganizovat a podstoupit video konferenci, v reálném ji čase *vysílat* a následný záznam snadno distribuovat.

Představte si podobnou situaci před deseti, nebo rovnou před 20 - 30 lety. Uvědomíte si, jak obrovsky rychlým tempem se technologie stávají dostupné jednotlivcům. Dokonce bych řekl, že s webem 2.0, který místo webových stránek začal propojovat lidi a jejich zájmy, se tempo jakým se technologie dostávají k jednotlivcům dostalo do takových obrátek, že stále častějším jevem bude to, že zkostnatělé obří korporace budou technologie adoptovat především pod tlakem zvyků svých zákazníků (ale také řadových zaměstnanců ve svém soukromém životě), které jsou stále více svázané s mobilními platformami a sociálními sítěmi.

Totalitní systémy těží především z omezování distribuce informací, myšlenek a názorů - ať už se jedná totalitní vládu nebo korporaci, která svůj byznys staví na monopolním postavení na trhu (např. díky korupci), nikoli na kvalitě svého produktu (tedy na volné soutěži).

Tím se dostáváme k termínu “disruptivní” (narušitelská), který jsem použil v titulku. Disruptivní technologie je taková technologie, která nečekaně naruší stávající “neohrožený” systém prostředky, které “napadený” systém nepovažuje za relevantní nebo účinné. Právě pocit neohroženosti jen akceleruje následující destrukci starého systému a skutečný dopad inovace je tak “viditelný” místo malých, postupných (a tím také snadno identifikovatelných) změn, spíše ve formě obrovského, často chaotického výkyvu.

Věřím, že zatím nejsme schopni ani z malé části předpovědět skutečný dopad konvergence mobilních zařízení a internetové konektivity na fungování lidské společnosti. To dává velký prostor pro extrémní polohy předpovědí budoucnosti jak ze strany optimistů, tak z tábora pesimistů (neznamená to, že bychom neměli oběma názorům naslouchat).

Vzpomeňte si ale na dalajlámu, až v budoucnu narazíte na zprávy o potřebě “chránit” osobní data občanů regulací sociálních sítí nebo mobilních platforem. Pokud se tak stane, nezapomeňte se podívat, které politické strany a firmy budou takovou lobby podporovat a jak by mohly z omezení distribuce informací, názorů a myšlenek těžit. Ochrana osobních dat bude věřím nejčastějším argumentem ochránců “dobrých pořádků”, kteří tak ve skutečnosti budou hájit vlastní zájmy. Nechci tím říct, že osobní data nepředstavují problém (o tom někdy příště). Je ale dobré si uvědomit, že pokud nad svými osobními daty chcete mít kontrolu, měla by být ve vašich rukou. To umí lépe zařídit trh než vláda.